Čtyřicet slok o Realitě
Ulladu Narpadu
Bhagaván Šrí Ramana Mahárši
úvod
Toto je moje oblíbené dílo Šrí Ramany. Připadá mi to jako nejúplnější, nejhlubší a nejstručněji vyjádřené. Poté, co jsem napsal předchozí věty, jsem se dozvěděl, že Šrí Sádhu Óm, slavný učedník Ramany, se mnou souhlasil. Řekl tazateli, že toto je Ramanova „nejdůležitější práce“.
předeslání první
Pokud by nebylo to, co existuje, existovalo by uvědomování si existence?
Jelikož existující podstata existuje v „srdci“ bez přemýšlení,
jak přemýšlet o existující podstatě, která se nazývá „srdce“?
Být v „Srdci“, tak, jak samo je. Je poznáním.
předeslání druhé
Zralé duše, mající intenzivní strach ze smrti, dosahují Nohou nezrozeného
a neumírajícího Svrchovaného Pána jako svého útočiště.
Ztratí v něm své ego a stávají se nesmrtelnými samou svou přirozeností.
Jak by se jich mohla ještě týkat myšlenka smrti?
první sloka
Protože vidíme svět, přijmutí jedné základní věci,
že je síla, která se stává mnohým , je určitě tou nejlepší volbou.
Obraz jmen a forem i pozorovatel, ten kdo vidí, soudržné plátno a prostupující světlo.
To vše je on, kdo je sám sebou.
druhá sloka
Všechna náboženství na prvním místě předpokládají tři principy, svět, duši a Boha.
Říkat, že onen jediný princip se sám jeví jako principy tři,
nebo že tyto tři principy jsou vždy třemi principy, je možné jen dokud existuje ego.
Zničit ego a přebývat ve svém vlastním bytí je nejlepší.
třetí sloka
K čemu je spor: „Svět je skutečný“, „Ne ,je neskutečné zdání“; „Vnímá svět“, „Ne“; „Svět je štěstím“, „Ne, není“?
Přestaneme-li poznávat svět a zkoumáme sami sebe, tak zmizí představa všech pojmů jednoty i dvojnosti a zahyne ego.
Všemi milován je tento stav.
čtvrtá sloka
Považujeme-li se za tvar, svět i Bůh budou také takoví;
pokud nejsme tvarem, kdo by mohl vidět jejich tvary a jak? Může být to, co je viděno odlišné od oka?
Okem je skutečná přirozenost, kterou je čisté sebeuvědomění
a zároveň je okem nekonečna.
pátá sloka
Tělo je tvarem složeným z pěti obalů. Proto všech těchto pět obalů je zahrnuto v pojmu „tělo“.
Existuje svět odděleně od těla? Řekněme, je tu někdo, kdo nemá tělo a vidí svět?
šestá sloka
Svět je tvarem pěti smyslových vjemů, nic jiného. Těchto pět smyslových vjemů je vnímáno pěti smyslovými orgány.
Jelikož jediná mysl vnímá svět skrze pět smyslových orgánů, řekněte, může existovat svět oddělený od mysli?
sedmá sloka
Ačkoli svět a mysl vznikají i zanikají společně, svět září jedině díky mysli.
Pouze to, co září, aniž by vznikalo nebo zanikalo, je místem kde vniká i zaniká svět i mysl. To je jedinou Skutečností.
osmá sloka
Uctívání v jakémkoli tvaru a v jakémkoliv jméně je pouze prostředkem k uvědomění si Skutečné Podstaty, která je bezejmenná a beztvará.
Nicméně, sebe-zkoumáním, porozumíme sami sobě ve vztahu k oné podstatě,
dosahujeme míru a uvědomujeme si svou totožnost s Ní.
devátá sloka
Dvojice subjektu a objektu a trojice pozorovatele, pozorování a pozorovaného – vždy svou existencí závisejí na jednom.
Když se tento jeden podívá do mysli, „Co je tento jeden?“ , dvojice a trojice zmizí.
Pouze ti, kdo takto vidí, jsou Proroci Pravdy. Proto nebudou oklamáni neskutečným zdáním dvojic a trojic.
desátá sloka
Bez nevědomosti, nemůže existovat poznání, a bez poznání nemůže existovat ona nevědomost.
Jedině poznání, které zná neexistenci ega, jež je základem poznání a nevědomosti,
je pravým poznáním.
jedenáctá sloka
Znát vše ostatní a neznat sebe sama, toho, kdo poznávané objekty poznává, není nic než nevědomost; jak by to mohlo naopak být poznání?
Je-li poznána neexistence nás samých (ega), jež je základem poznání a nevědomosti, poznání i nevědomost přestávají existovat.
dvanáctá sloka
To, co postrádá poznání a nevědomost, je ve skutečnosti poznání. Ego, které poznává, není skutečným poznáním.
Skutečná Podstata sebe samého, která září bez něčeho dalšího, co by poznávalo či tím bylo poznáváno, sama o sobě je poznáním. Není to prázdnota. To poznej.
třináctá sloka
Uvědomění si sebe sama, je jediná Skutečnost. Uvědomění si rozmanitosti, je nevědomost.
Dokonce i nevědomost, která je neskutečná, neexistuje mimo uvědomění si sebe sama.
Rozličné šperky jsou neskutečné. Existují snad bez své substance, jíž je zlato?
čtrnáctá sloka
Pokud existuje první osoba, budou existovat druhé a třetí osoby.
Pokud sami v sobě zkoumáme první osobu, první osoba přestane existovat a spolu sní i druhá a třetí osoba,
přirozenost, která září jako jediné, je uvědomění si sebe sama.
patnáctá sloka
Minulost a budoucnost pochází z přítomnosti. Minulost byla jednou přítomností a budoucnost se jí stane. Přítomnost je pouze jedna.
Nevědět pravdu o přítomnosti a snažit se znát minulost nebo budoucnost je jako pokoušet se počítat bez jedničky.
šestnáctá sloka
Existuje čas a prostor mino nás? Jestliže jsme tělem, nacházíme se v čase a prostoru. Jsme však tělem?
Jelikož jsme stejným jedním teď, potom a vždycky, stejným jedním v prostoru zde, tam a všude, jsme bezčasé a bezprostorové Bytí.
sedmnáctá sloka
Ti, co neznají i ti, co znají podstatu sebe sama, mluví o těle jako v „já“. Pro ty, co neznají je „já“ omezeno rozměry těla. Pro ty, kteří si během života uvědomí podstatu sebe sama, září „Já“ jako neomezené Bytí. Vezměte v úvahu, že rozdíl mezi nimi je pouze tento.
osmnáctá sloka
Svět je skutečný pro ty, kteří poznali i nepoznali „Já“ jako neomezené Bytí . Těm, kteří nepoznali, svět je jedinou realitou. Těm, kteří si uvědomili „Já“, září skutečnost prostá jmen a tvarů jako podklad světa. To je jediný rozdíl mezi nimi.
devatenáctá sloka
Spor o to, zda vítězí osud či svobodná vůle, je pouze pro ty, kdo neznají kořen osudu a svobodné vůle. Ti, kteří poznali neexistenci sebe sama (ega), jež je společným základem osudu i svobodné vůle, ti se jich vzdali i sporu o ně. Řekněte, budou do nich ještě kdy zapleteni?
dvacátá sloka
Zapomenout na podstatu sebe sama, toho kdo vidí a vidět vize Boha, to je jen vidění mentálního obrazu. Pouze ten, kdo tím, že ztratil ego (mysl), vzpomene na skutečnou přirozenost sebe sama, skutečně vidí Boha, neboť podstata sebe sama není od Boha odlišná.
dvacátá první sloka
Pokud se člověk zeptá, jaká je pravda v pozadí mnoha písem, mluvících o „poznej sám sebe,“ a o „zření Boha“? Jelikož člověk je jeden, a tudíž není možné, aby byl zřen, jak by mohl jedinec zřít sebe sama? A jak zřít Boha? Zřít Jej znamená stát se Jeho kořistí.
dvacátá druhá sloka
Zvažte? Jak jinak poznat Božství myslí, kromě toho, že obrátíte mysl do nitra a zcela ji ponoříte do Božství, které v této mysli svítí a dává jí světlo?
dvacátá třetí sloka
Tělo si neříká „já“. Nikdo však nepopře, že „já“ existuje i v hlubokém spánku beze snů. Když se po spánku vynoří „já“, vynoří se i vše ostatní. Pátrej se soustředěnou pozorností, odkud a kde toto „já“ vzniká.
dvacátá čtvrtá sloka
Bezcitné tělo si neříká „já“. Nezrozené Vědomé Bytí nepovstane kvůli jediné věci, „já“ a povstane omezené tělem. Vězte, že toto je uzel spojující vědomí a necitné, otroctví, duše, jemné tělo, ego, samsara či mysl.
dvacátá pátá sloka
Ego prosté tvaru, vstupuje do existence chápajíc se tvaru jiných. Přetrvává, dokud se tvaru pevně drží. Narůstá, živíc se tvary, které drží pomocí pěti smyslů. Opustí-li jeden tvar, chápe se jiného tvaru. Je-li hledáno, uniká, je shledáno neexistujícím. To Prozkoumej.
dvacátá šestá sloka
Jestliže trvá ego, existuje i vše ostatní. Zmizí-li ego, neexistuje ani nic jiného; Ego je opravdu vším. Proto pouze zkoumaní podstaty ega je jediným prostředkem, jak se zříci všeho.
dvacátá sedmá sloka
Stav, ve kterém existujeme aniž by „já“ povstalo, je stav, ve kterém existujeme jako To. Bez zkoumání místa, kde „já“ stoupá, jak jinak dosáhnout zničení „já“ , po kterém již „já“ nepovstane? Aniž bychom toho dosáhli, řekněme, jak jinak zůstávat v přirozené podstatě sebe sama, kde jsme Tím?
dvacátá osmá sloka
Tak jako se potápíme do vody, abychom nalezli předmět, který nám do ní spadl, stejně tak se máme nořit do sebe sama s pozornou soustředěnou myslí, ovládat řeč i dech a nalézt místo kde vzniká „já“.
dvacátá devátá sloka
Ne ústní pronášení slova „já“, ale zkoumání s myslí ponořenou dovnitř, „Odkud vystupuje toto „já“?“, to jediné je cestou poznání. Rozlišování „Toto nejsem, já jsem To“ není pravým hledáním, i když může být pomůckou.
třicátá sloka
Jakmile se mysl dostane k „Srdci“, vnitřním zkoumáním „kdo jsem já?“, když ten, kdo je „já“ (ego či mysl), zemře, Skutečnost se objeví spontánně jako „Já jsem Já“. I když se to zdá, není to „já“ (ego). Je to dokonalá vše pronikající Skutečnost, přirozená podstata sebe sama.
třicátá první sloka
Co dalšího mají na práci ti, kteří jsou blaženě ponořeni do toho, co povstalo zničením ega? Neznají nic jiného než přirozený zdroj všeho (i sebe sama); kdo může pochopit stav jako „je tento“?
třicátá druhá sloka
Když Písma tvrdí „To jsi ty“, místo toho, abych poznal sám sebe vyšetřováním „co jsem já“, přemýšlet „Já jsem To a ne toto“ je způsobeno nedostatkem zralosti mysli, protože jsme i jsme vždy byli Tím.
třicátá třetí sloka
Výrok „Poznal jsem podstatu sebe sama“ nebo „nepoznal jsem podstatu sebe sama“, je důvodem k výsměchu. Proč? Jsou zde dvě já, aby se jedno já stalo objektem poznání toho druhého? Vždyť „já jsem jeden“ je pravdou, jež je zkušeností každého.
třicátá čtvrtá sloka
Místo toho, abychom pevně přebývali ve skutečné podstatě sebe sama, která vždy existuje pro každého jako skutečná přirozenost, přít se o „Existuje“, „Neexistuje“, „má tvar“, „je beztvará“, „jeden“ , „dva“ , „ani jeden, ani dva“ , je žít v klamu.
třicátá pátá sloka
Znát skutečnou podstatu sebe sama, která existuje jako dokonalá, je pravý úspěch. Všechny ostatní úspěchy včetně zázračných sil, jsou jen úspěchy dosažené ve snu; pokud se někdo probudí ze snu, budou skutečné? Budou oklamáni ti, kteří přebývají ve Skutečnosti a upustili od nereálnosti? To zjistěte
třicátá šestá sloka
Pouze když si myslíme, že jsme tělem, může být přemýšlení „Ne, my nejsme tělem, my jsme To“ dobrou pomůckou k přebývání jako To. Jelikož jsme To, proč bychom měli stále myslet, že jsme To? Potřebuje člověk přemýšlet „já jsem člověk?“
třicátá sedmá sloka
Dokonce ani tvrzení, které prohlašuje: „dualismus v průběhu praxe, nedvojnost při dosažení“, není pravdivé. Má se to s ním jako s deseti pošetilci co přebrodili řeku. Každý z nich hledal pln strachu desátého, kterým byl on sám. Nebyl jím stejně tak, když jej hledal, jako když jej nalezl?
třicátá osmá sloka
Jednáme-li s pocitem, že jsme činní, zakoušíme také výsledky svých činů. Poznáme-li však Já s pomocí pátrání „Kdo je činný?“, ego, pocit činitele zmizí a trojí karma odpadne. Pouze toto je stav věčného vysvobození.
třicátá devátá sloka
Jen dokud si budeme myslet „já jsem omezený“, budou přetrvávat myšlenky na vázanost a osvobození. Pátráme-li po já „Kdo je tímto omezeným?“, uvědomíme si své skutečné neomezené Já; dosáhneme-li je trvale, jsme navždy vysvobozeni. Je-li myšlenka vázanosti rozpuštěna, může ji myšlenka na vysvobození přežít?
čtyřicátá sloka
Je-li řečeno, že osvobození, jež je dosahováno, může být třech druhů, s formou, bez formy, či s formou nebo bez formy, já říkám, že osvobození je vpravdě jedině zničení formy ega, které rozlišuje mezi těmito druhy osvobození.
nadpisy slok jsou odkazy na stránku s originálem dané sloky a jejími dalšími překlady EN,DE a CZ
stejně tak kliknutím na autora překladu se dostanete na stránky (knihu) s daným překladem
Kniha – Kdo jsem já? Ramana Maháriši
Text je považován za první dílo o Ramanovi a dnes existuje v několika variantách. Pro překlad byla vybrána esejistická forma, která je dostupná na stránkách Michaela Jamese, konkrétně zde.
Vznik díla „Kdo jsem já?“ je podrobně popsán Michaelem Jamesem v úvodu díla a je součástí tohoto překladu. Další používané názvy díla: Nan Yar?, Who am I?
překlad Luboš Hladík
Kniha je ke stažení ve formátu PDF: Kdo jsem já?
k dalším překladům doporučuji www.ramana-maharisi.cz